Strašilky

PSG111 - Eurycantha insularis

Podčeleď:     Eurycanthinae

Výskyt :    Austrálie a Papua Nová Guinea

Vzhled:    Samička - je hnědozelená až hnědá, velká asi 11 - 12 cm

                                    - má kladélko, a je mohutnější jako sameček

                    Sameček - je hnědý a asi 8 - 9 cm velký

                  Je to druh velice podobný Psg23 - Eurycantha calcara - ale je o něco menší, a není tak agresivní - a to ani samečci a ti nemají trn na zadních nožkách jak psg23.

Potrava :  - listy maliníku, ostružiníku, břečťan, růže

Rozmnožování :   - pohlavně i partenogeneticky

Vývoj vajíček :  - 4 - 5 měsíců

Tyto strašilky, podobně jak psg23 - nepotřebují tolik rosit, vyhovuje jim spíš i sušší prostředí, ale díky své velikosti potřebují celkem hodně pít, buďto jim dáváme vodu na mělkou mističku, nebo každý den porosíme třeba jednu stěnu v insektáriu, tak že po ni stékají kapky vody, kterou strašilky slízávájí.

Toto praktikuji především večer, protože tyto strašilky jsou aktivní převážně v noci, přes den jsou schované za kouskem kůry, který mají jako schovávačku přes den.

Také jim umisťuji misku s drcenou kokosovou drtí ( k zakoupení v každém zverimexu) a stačí jen namočit a nasypat do misky, do které samičky nakladou vajíčka, misku udržuji stále jemně vlhkou, a po celou dobu inkubace ji mám v insektáriu s dospělci - pouze občas vyberu trus a zbytky lístků.

     celé hejnko Insularisek

Nymfa před posledním svlekem

Dospělá samička s kladélkem

 Poznatky z chovu:

Velice nenáročný druh - sice potřebuje větší insektárium, a daleko více potravy, díky svým tělesným proporcím - ale jinak je to velice krásný a vděčný druh. Nepotřebuje žádnou zvláštní péči ani nemá žádné zvláštní nároky. Pouze jim stačí asi 6 cm vysoká miska s kokosovou drtí (ta je k dostání v každém zverimexu), a po čase ji krásně zaplňují vajíčky.

Velikost insektária je nutné volit díky jejich větším rozměrům - raději prostornější  já - používám 47 x 45 x 31 cm ( výška x délka x šířka )

Únor 2010

- kvůli dlouhotrvajícím mrazům a velké nadílce sněhu, je obtížné sehnat ostružiny ke krmení, tak jsem vyzkoušel Břečťan - přijaly ho velice kladně a nedošlo ani k žádnému úhynu nebo jinačím potížím (u některých druhů je břečťan jedovatý, a po zkušenostech z mého chovu, někdy i druhů, které ho mají přijímat /např. psg5 medauroidea extradentata,psg9 Extatosoma tiaratum). Ještě jeden druh velice dobře snáší břečťan (dle mých zkušeností) a to psg23 Eurycanta calcara